Takže tak

3. dubna 2012 v 21:22 | Kví-Kví |  Scores!
Dalo by se sááááhodlouze polemizovat o tom, kde soudruzi udělali se SKA chybu. Otázkou je, jestli to má nějaký význam. Odpovědí nejspíš bude to krásné "ne".

Ale kdo mě zná, tak ví, že si prostě pár rýpnutí neodpustím. Ostatně prohrát sérii 0:4..?


To bylo radosti, když SKA konečně postoupili do semifinále KHL! To bylo očekávání! Jéééj.
O prvním zápase jsem toho napsala moc a moc. A ty další? Pocity jsou smíšené.

Druhý zápas byl zkrátka meh. Jako by klukům něco chybělo. Po zápase pan trenér prohlašoval, že kdyby bývali sudí nepokazili první zápas, SKA by rozhodně vyhráli, protože byli lepším týmem! Ostatně jako v tom prvním, bláá bláá, gól v prodloužení, blá.

Třetí zápas, který se už odehrával v Moskvě, to byla definice smůly. Za Jerjomenkem cinkala jedna tyčka za druhou a absolutně jsem nepobírala, co všechno za šance jde propálit. Ono to vůbec nebylo o tom, že by snad hráči nehráli nebo že by sólovali (až na Afinogenova, ale od toho ani nic jiného neočekávám).
Trenér v tiskovce obrátil o 180° a tvrdil, že SKA nedělaj to a ono, může za to ten a onen...

Ten čtvrtej... ta věc - tomu se ani nedá říkat zápas. Po první třetině Dynamo vedlo 3:0, ale furt jsem si říkala, že co jako - tři góly jsou nic. Pak to najednou bylo čtyři, pět... šest... Dima Kalinin dal ten jeden "čestnej". Říha nechce kritizovat tým.
Je naprosto fascinující jak rok za rokem těch prvních pár dní po vyřazení necítím naprosto nic, snad jen mám zlomené srdce. A pak za týden, z ničeho nic, se tak dobře hokejově složím. Ah jaj.
Momentálně je mi nejvíc líto Artyho - zítra má narozeniny a mám takový pocit, že se žádné slavení konat nebude :(

. . .

Kdybych si měla na něco stěžovat, bude to pan trenér. Já ho ve SKA nechtěla, to je obecně známý fakt. Když SKA ukončili základní část na druhém místě, řekla jsem si "ok, možná jsem se spletla". Když pak přešli poměrně jednoduše CSKA a s trošku většími obtížemi Atlant a konečně! došli do toho zatracenýho finále konference, už jsem si v hlavě chystala veřejnou omluvu. Jenže co se nestalo...

Já nevím, čekala jsem víc. Když loni prohrával Atlant 3:1, tak Říha pořád vykládal, jak to půjde a kdesi cosi, a člověk prostě viděl, že on tomu obratu věří za celej tým. Ale letos? Stál na lavičce, občas hráčům něco načmáral... Když dali gól, občas se ani neobtěžoval otočit; když dalo Dynamo, začal se ironicky pochechtávat...
A pak z těch několika komentářů po třetím zápase - to vyloženě bylo cítit, že už to vzdal. Jako by nad tím týmem, nad každým jedním hráčem, zlomil hůl. A najednou jsem měla pocit strašné křivdy, ani nevím, jak to vysvětlit.

Dneska jsem doufala, vyloženě jsem ho očima tlačila k tomu, aby si po těch dvou nebo třech inkasovaných gólech vzal timeout (jako to měl v průběhu série udělat tolikrát!) a něco těm klukům řekl, cokoli - třeba blbej vtip. Nestalo se. Stál tam na té lavičce, všechna krev z obličeje pryč, a mlčel.
Navíc pak posadil Fedorova, což později ospravedlnil tím, že Fedora víc zajímaly útoky na soupeře. Lolol, jednou někoho hitnul a bylo to čistě (i když sakra tvrdě) a hned je z něj zase padouch. Mistr Kolínko za celé playoff nevylezl z nory, ale jeho majitel si to stejně odskákal. I see.
Jasně, nevím, co dělal a vykládal v šatně, ale stejně - když srovnám Říhu v Atlantu s Říhou ve SKA, bylo to jako nebe a dudy.

. . .

Uvažovala jsem - už na konci druhého zápasu - jak velký risk by bylo postavit do brány Maxe Sokolova. Vím víc než dobře, že Max se neustále udržuje ve špičkové formě a nedělalo mu problém nastoupit uprostřed sezony jen tak z ničeho nic. Tak proč ne v playoff?
Netvrdím, že to Kuba Štěpánek týmu prohrál - to bych se neopovážila. Ale přesto tam občas byly momenty, které by býval asi zkušenější brankář řešil jinak. To samé platí pro Ilju Ježova. Nemluvě o tom, že každý brankář je trochu jiný a vytasit najednou Sokolova by mohlo být docela efektní zmatení nepřítele.
Ale asi je dobře, že hokej není o "kdyby" a nikdy se nedozvím, co by bývalo bylo.

. . .

Jakožto trénovaný fanoušek SKA mám již v hlavě hrubé obrysy "Seznamu odchodů", protože odchody jsou - jak už to s tímhle týmem bývá - víceméně nevyhnutelné.
Nesmírně zajímavé myslím bude sledovat, jak moc si Říha pod sebou uřezal větev různými prohlášeními a činy v průběhu sezóny; taky je nepsaným pravidlem, že po playoff bez Gagarina dělá trenér pá. Stejně tak se těším, jestli Tarasenko konečně pobere odvahu a vezme svých pár švestek do NHL - i když co mi po tom je, když má být údajně opět hráčem Sibiře, když sezóna oficiálně skončí.

Ovšem kdybych měla říct, kdo podle mě udělá pá téměř určitě, nejspíš bych řekla Švédy. Tony Martensson i Matt Weinhandl byli sice v základní části skvělí, ale playoff byla jedna velká katastrofa. A všichni víme, že se stávajícím limitem na cizince jste buď to nejlepší, nebo nejste. Navíc tuším Tonymu končí hostování (ano, ve SKA pouze hostuje z nějakého švédského klubu). Matt má smlouvu do sezóny 14/15, ale prodat se dá vždycky.
Tím vším samozřejmě nechci říct, že bych chtěla, aby odešli, jenže mě se nikdo neptá...

. . .

Dnešním dnem mi skončila klubová sezóna. Kdybych ji měla shrnout jedním slovem, tak - možná trošku paradoxně na konci právě tohoto článku - řeknu PARÁDA.
HC Olomouc senzačně dorovnali sérii s Chomutovem a byla to krásná třešnička na tu velmi vydařenou sezónu na třetím místě.
Salavat Julaev Ufa se vyhrabal z té hrůzy, která ho prováděla v úvodu a nakonec se dopracoval až do playoff. Celkem úspěch, když si vezmu, že byli nějakou dobu dokonce předposlední.
A SKA? Po osmnácti letech semifinále. Je to jeden krok za druhým a jednou to přijít musí. Navíc kluci udělali parádní show, zlomili snad všechny klubové rekordy a k tomu pár ligových...

No jo no.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.