T' ship be sinkin', yohoho!

25. března 2012 v 20:13 | Kví-Kví |  FOTOREPORT
V semifinále proti Chomutovu jsme rozhodně nebyli favorit, už kvůli tomu, co si onehdá dovolili třeba na hokej.cz, kde napsali něco ve stylu "finále první ligy v podání Ústí a Chomutova" - a to jsme prosím měli ještě asi deset zápasů do konce základní části!

Ale zatímco cílem HCO pro tuto sezónu bylo semifinále - kam se kluci taky dostali, tak Chomutov jinde než ve finále zastavit nemohl. Psychická výhoda tedy rozhodně byla na naší straně, našinec mohl jenom překvapit!

A to se, myslím si, povedlo na 140% hehe.


První dva zápasy se hrály na ledě Chomutova a jak už jsem tu kdysi psala v akčním vstupu mimo mísu, kluci bojovali jako lvi, ale oba zápasy skončily prohrou. V prvním zápase nastoupil Žigárdy, ale po půlce vystřídal. Do všech ostatních zápasů pak nastoupil Libor Kašík a byla z toho dobrá legrace (odkaz na jeden z mých článků).
Domů se ale každopádně jelo s tím, že obě utkání byla relativně vyrovnaná a s podporou domácího publika určitě chlapci ty dvě výhry urvou.


Strašně jsem se v onu slavnou sobotu těšila do Plechovky, a ta atmosféra ve vzduchu byla opravdu šílená - jak jsem obvykle poměrně klidná, když si sednu na své místo, tak v sobotní rozbruslení... to byly nervičky.
Sice mě s úvodním hvizdem celkem přešly, jenže trochu předčasně. Nevím ani, jak se to stalo, ale prostě se prohrálo 0:3. Od chomutovských fans se ozývalo Cedník!, to aby oplatili Kašíkovy jeho rýpání.
Stadion z půlky plnej a taková hořká prohra na domácím ledě :/ Bylo poměrně zajímavé sledovat, jak některým kliďasům totálně ruply nervy a pak tam štěkali na chudáka Horáka a vůbec, ty vzteklino, buď rád, že tě neprásknu!

V jeden moment Kuba Bartoň čistým (alespoň z mého úhlu pohledu) zákrokem srazil protihráče. Jenže protihráč se nezvedal a ve mně by se krve nedořezal - zaprvé šlo samozřejmě o zdraví a zadruhé nad ledem visela jako Damoklův meč ta blbá Bárova podmínka. Hráč se ale posbíral a díky Bohu Baruška dostal "jenom" 2+10.
Přitom to byl takový lalala hit jako posledně, ani to nebylo v žádné rychlosti a člověk by si řekl, že se nikomu nic nestane... S Cestí jsme operativně překřtily Bárovo rameno na "Rameno Smrti" (i když tak daleko to snad nikdy nedojde) s tím, že sám Baruška určitě své tajné zbrani říká "Tomášek" (to protože #27 a jejich bromance).

Série byla po sobotě 3:0 a najednou bylo všem až nepříjemně jasné, že v neděli to může skončit. Ostatně, málokdo věřil, že i kdyby sérii protáhli a vrátili se do Chomutova, že by tam vyhráli... (třeba já byla v tomhle ohledu poměrně naivní, byť jsem se bála cokoli přiznat nahlas)

Peťa Haluza


Když se Peťa Kolouch takhle směje, vypadá trochu jako ďábel...

Awkward Olda Horák :D

Kucharda!



Roman Rác

Michal před zápasem dělal divné věci a měla jsem podezdření, že má něco s nohou...

Olda Kotvan

Olda Horák měl větší než malou radost, že nesbírá puky


V neděli Plechovka přivítala příchozí nachystaným choreem v klubových barvách. V kotli byly šájny celofány a sezení nad trestnýma dostalo A3 listy a vypadalo to pěkně, když to pak všichni zvedli, jak kluci skákali na led. A protože Moraváci jsou národ kutilů, většina papírů se následně přetransformovala na vlaštovky a lítalo to na led pokaždé, když se něco nelíbilo. A byť to nebylo zrovna slušné, bylo to aspoň vtipné :D

První třetina byla bez gólu, ale zato nervydrásající. Do druhé jsme vstoupili gólem Matěje Pekra, který mám dokonce vyfocený, ale fotky jsou meh, takže nic nebude :D V letošním playoff, když dá Mates gól, tak se vyhrává! Na začátku třetí třetiny přidal druhý gól Roman Rác a předvedl hysterickou oslavu přes celý led.

Ačkoliv se Piráti snažili a naši bránu dobývali, co mohli, Libor Kašík byl nepřekonatelný. Vyhrálo se 2:0 a tribuny vybouchly nadšením. Domů jsme šli, dovolím si říct, všichni s krásným pocitem, že i kdyby tohle byl poslední zápas sezóny, tak byl sakra dobrej a kluci rozhodně nikoho nezklamali.
Série byla 3:1 a jelo se zpátky na východ Čech.


Patrik Vrána

Robine, nedívej se na mě tak, já ti fandím!

Olda Horák :)

Řepa!

Víc Patrika

BRObin :D

A víc Oldy

Žigy "vyhrál" sbírání puků a jako správná star zamával vděčnému publiku

Na znamení vítězství šel házet puky na své známé a blízké v hledišti

"Jak se poskládat na buly" v podání druhé lajny

A o přestávce hrály děti :) ...tentokrát však bez Malého Artyho :(

Víc Řepy

Nehezká fotka Michalova hezkého profilu

Horák se porval s Hřebejkem. Povšimněte si prosím, jak ho Brobin objímá a zachraňuje, aw

Víc Michala


"Jak si (ne)zlomit nohu" v podání Oldy Kotvana (ano, zápas byl poučný)







Věřte nebo ne, sledovat onlajny je mnohem větší nápor na nervy, než být u zápasu na živo. Dalši dávku nejistoty přidali tři posily pro Chomutov, které přišly ze Sparty - Tomáš Rachůnek, Adam Lapšanský a Dominik Pacovský. Ovšem říkala jsem si, že Jakub Orsava jim taky vůbec nepomohl a navíc tam ti tři jeli hned den po vyřazení z éligy a neměli čas zapracovat se do sestavy. Navíc, jaká je asi atmosféra v týmu, když klukům, co dotáhli sezónu do playoff řeknete, že si nezahrajou kvůli borcům z vyšší ligy..?

Do zápasu vstoupili lépe naši s gólem Matěje Pekra ;), ale za dvě minuty už bylo vyrovnáno. Následně se Pavel Selingr dostal do přečíslení a bam! - gól na 1:2!
Téměř v půlce druhé třetiny se trefil náš poklad Petr Haluza a vedli jsme 1:3 a všichni jsme si rvali vlasy, že to už přece nemůžou pustit! Jenže jen minutu před koncem třetiny Piráti snižovali a do druhé přestávky jsme šli s nervama napnutýma jak guma od tepláků.
Ve třetí třetině se HCO stáhli do obrany - a byť jsem se bála, že to možná není úplně vhodná strategie, kluci to udrželi. Mě zachvátila hysterie, protože OMG MOJI HOŠI JEDOU DOMŮ!

Série byla 3:2 a Chomutov přistoupil k radikálnímu kroku - odvolal trenéra Václava Sýkoru i s jeho asistentem. Bylo pak celkem komické číst reakce znalých a neznalých, jakýpak že je pan Sýkora kvalitní trenér, nejlepší, co tady máme! Já mu tedy nechci ubírat jeho vavříny, bože chraň, ale kde přesně tu kvalitu v posledních letech předvedl? Ano, loni dovedl SKA do playoff, ale stejně jako Chomutov se tým naprosto katastrofálně rozsekal v semifinále, kdy pustili sérii 3:1 a nechali Atlant senzačně vyhrát.
Letos se Chomutov z počátku taky dost trápil, ostatně jsme docela velkou část sezóny strávili v tabulce nad nimi. A co jsem tak četla, prý si moc nesedl s hráči... což je podobná písnička jako právě se SKA.
Tým přebral pán (na jméno si hned teď nevzpomenu), který letos "úspěšně" dovedl Beroun do playout. Well...



Šestý zápas série a Plechovka narvaná - poprvé v sezóně jsme překonali hranici čtyř tisíc diváků, ale upřímně - nedivila bych se, kdyby tam bylo lidí víc (ostatně je tam například nejmíň 70 volných vstupenek hehe a ty, se pokud vím, nezapočítávaj). Kotel byl narvanej a ten pohled byl fenomenální.
Přiznám se, trošku ve mě hrklo, když jsem uviděla nejmladšího Rachůnka na ledě... ale o něm se kdyžtak rozepíšu někde v jiném článku nebo nevím.

Byly to strašné nervy. Tedy, ze začátku ne. Nejvíc mě v tu chvíli nervil zápas SKA, který probíhal současně - radovala jsem se jako psychopat, když jsem zjistila, že vyhráli 4:0 a jsou poprvé ve finále konference. Ah. I když Chomutov už v šesté minutě šel do vedení, člověk byl celkem klidný až do chvíle, kdy se zápas přehoupl do třetí třetiny. Furt jsem jako blbec opakovala, že přece prohrávaj jenom o jeden debilní gól. Deset minut do konce a pořád nic. A pak, najednou, jako blesk z čistého nebe, Román Rác! Řev publika byl šílenej. Roman zase vystřelil přes celej led a rozplácl se přímo před náma a všichni jeho spoluhráči na něj naskákali; vzduch byl nasáklej euforií.

Následovaly naprosto úmorné čtyři minuty, kdy jsme tlačili puk do Řehořovy brány očima - hlavně co nejdál od Kašíka! V základní hrací době ale už gól nepadl a šlo se do desetiminutového prodloužení. V tom řádil jako divej právě Tomáš Rachůnek a já si říkala, jak podivně ironické by to bylo, kdyby nám právě on ukončil sezónu přímo před očima.
Štefan Žigárdy se mezitím začal na lavičce rozcvičovat pro případ nájezdů - Kašík totiž možná vychytal v sezóně šest nul, ale na nájezdy si nikdy moc jistej nebyl a mám pocit, že snad žádné nevyhrál. Poslední minutu prodloužení už bylo jasně vidět, že HCO ty nájezdy chcou, protože s pukem kroužili za svou bránou a zdržovali, co to šlo. Jsou to totiž tyrani, kdyby jste to nevěděli.

Přiznám se bez mučení, že když jsem viděla Žigyho, jak jde za trenérem a zase se vrací na svoje místo bez helmy, tak jsem se tam málem zkácela. Káša tak zas házel ty svoje obličeje a tančil tam na nějakou hudbu - no prostě frajírek jako vždycky a já jenom doufala, že se jeho ego nafouklo to epických rozměrů a zacpe bránu líp, než jeho semafor na efekt. Cestí prohlásila, že "všichni vypadaj, jako že hrajou svůj životní zápas" a nikdo v tu chvíli nemohl říct větší pravdu.
Tři série nájezdů dopadly neúspěšně na obou stranách. Moje nervy byly jako struna a klepala jsem se jako drahej pes, když se šlo do čtvrté a pak do páté... V té páté jakýsi Diviš trefil tyčku a to cinknutí prořízlo hrobové ticho na stadionu jako motorová pila.
Na led skočil Petr Kolouch a s Cestí jsme se na sebe podívaly, jakože 'Koloušek nájezdy umí'...

A Koloušek nájezdy uměl. Bože můj. Nikdy jsem neviděla tak nadšenej stadion, nikdy jsem si nedokázala představit takové nadšení... Kluci udělali obrovskou hromadu a lidi řvali a tleskali a řvali a bylo to prostě neopakovatelné. Bože. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak se celá klepu.
Jestli jsme tehdy v neděli šli domů s tím, že se není za co stydět... tentokrát jsem šli domů s tím, že jsme na ty kluky nikdy nebyli pyšnější.


Lukáš Kucsera

Mates vám zrovna zírá do duše

Můj kapitán je lepší jak váš kapitán!!

Žigy zase házel pukama

Ještě chvilku a budou hrát se ztvrdlým chlebem

No a protože první pokus letěl jinam, tak to zkusil znova :D

Ne, to není zranění, to je jenom Rácova gólová radost


Dvě fotky Tomáše Rachůnka

Valná hromada na téma "A jak to teď sakra pořádně oslavíme?!"




Sedmý zápas se hrál v Chomutově a byla to pro ty naše kluky slepá ulička. Skončilo to před pár minutama a z onlajnů mám pocit, že jsme se porazili sami - zase plno vyloučení a gól žádnej.
Je to škoda, co víc k tomu říct... Přesto jsem na ně pyšná, protože ten obrat byl parádní a šestej zápas jen tak nezapomenu.

Hurá na těšení se na fotbálek (bude, že jo?) a na přípravu!
Cíl na léto, co se Mory týče: Get ALL the players' signs!

Zbytek fotek: 3. zápas, 4. zápas a 6. zápas (ty moje poznáte, že?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 elll7 | Web | 25. března 2012 v 20:37 | Reagovat

Byla to parádní série a já škoda ,že jste nevyužili zaváhání Chomutova ;)
Dneska jsem vám držela palce, ale škoda, i tak jste byli skvělý. Většina lidí s kterými jsem se o vaší sérii bavila vám fandili ;)
Ted už to nudné typické finále a baráž přes kterou se stejně žádný z prvoligových týmů nedostane.

2 cestííí | 25. března 2012 v 20:42 | Reagovat

ah bože ah bože ah bože lkhdajglkah mora! ah bože #emoce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.