Let's kick it!

29. března 2012 v 22:48 | Kví-Kví |  Scores!
Ročník 1994 byl dobrý.
Tak třeba byla olympiáda v Lillehammeru.
HC Olomouc se stali prvními mistry České republiky.
SKA Petrohrad na dlouhou dobu naposledy postoupili do semifinále ruské ligy.
Taky jsem se třeba narodila já, a to v den, kdy Rusové prohráli v semifinále právě se Švédy a Kanada vyhrála nad Finskem, to všechno právě na řečené olympiádě. Egotrippin'


V onen slavný rok stál na lavičce Olomouce po boku pana trénéra Augusty krom jiných i Miloš Říha. Byl to, nepletu-li se, jeho první velký titul vůbec. Teď je Miloš Říha na lavičce SKA Petrohrad. A po osmnácti letech se tým opět dostal do semifinále KHL - finále Západní konference.
Myslím, že by bylo fajn, kdyby "dospělost" své velké trenérské kariéry oslavil dalším titulem.


Moje hysterická radost nad postupem SKA neznala mezí. Ačkoliv se kolem týmu motám jenom nějaké tři roky, člověk si rychle uvědomí, s čím má tu čest - fakt, že tým vlastně nikdy nic velkého nevyhrál (krom prestižního Spengler Cupu), visí nad celým městem jako bouřkový mrak. Přidejte k tomu obvykle papírově velice silnou soupisku a velmi slušné výkony v základní části a máte perfektní recept na velká očekávání.
Tři roky, tři sezóny, tři fakt nepěkné prohry. Dvakrát proti týmu Říhy. Hokej je fascinující.


Soupeřem SKA se stalo Dynamo Moskva. Jeden z mála týmů, který SKA dělal v základní části problémy a - jak se mezi lidmi povídá - první velká výzva. S tím ovšem musím nesouhlasit, protože pro tenhle tým je výzva úplně všechno - SKA prohrávají jenom sami se sebou...

...a s rozhodčími. To bylo tak:
SKA vedli v prvním domácím zápase po dvou třetinách 3:0. Jakub Štěpánek chytal fenomenálně. A pak najednou se to celé nějak zkonilo. Ne, že by SKA vyloženě přestali hrát, ale jeden gól, pak další z přesilovky a najednou to bylo 3:2. Pak Dynamo dorovnalo a šlo se do prodloužení. A v prodloužení dal gól petrohradský Tony Martensson a já si vyřvala hlasivky. Rozhodčí gól uznal, kluci naskákali na led a aréna vybuchla nadšením - první bod byl doma!
Jenže místo toho, aby týmy odešly do šatny, všichni zůstali postávat u laviček. Rozhodčí koukali na video. Řekli jsme si snad všichni my u streamů/televizí/na stadioně, že je to jen taková formalitka.

Formalitka se protáhla na dobrých deset minut. Bylo to nervydrásající. Když jsme se zrovna nedívali na Tonyho, ksichtění se Fedorova nebo rozhodčí, pouštěli nám záznam gólu a gól to byl. Posuďte sami - hračičkové ze SKA přidali i pár užitečných šipek, které sledují trajektorii puku:


O to větší bylo mé překvapení/zděšení/vztek, když rozhodčí položil telefon a rozpažil.
Ok, kdybych úúúplně odhlédla od toho, že to byl gól, není prostě možné v takovémto zápase nechat hráče postávat okolo tak dlouhou dobu. Zkrátka vám tam všichni zatuhnou. Nemluvě o tom, že rozhodčí gól ihned uznal - pokud si nebyl jistý, měl zamávat rukama a ukázat, že zavolá. Když člověk vyhraje, vyplaví se tolik adrenalinu a endorfinů, že za pět minut odpadne někam do rohu a je rád, že je rád. Takže SKA byli ztuhlí a naprosto vyplácali veškerý zápal.
Puk znovu padl na led a do dvou minut dalo Dynamo gól.

Já už jsem strašně dlouho necítila takovou křivdu. Naposledy snad, když 24. dubna stáli přede mnou na ledě kluci z ruské sborné po zápase s Finy a snad celé Rondo bučelo a pískalo, když Morozov přebíral trofej pro vítěze EHT. Prostě čuňárna.

Fun fact: Oba hlavní rozhodčí byli z Moskvy.
V Moskvě a okolí jsou čtyři kluby - Čechov, Atlant, CSKA a Dynamo. Čechov do playoff nepostoupil. CSKA vypadli v prvním kole se SKA. Atlant vypadl ve druhém kole se SKA. Dynamo - surprise surprise! - hraje ve finále konference se SKA.
To mi neříkejte, že se v celém Rusku a okolí (pískají trenéři se všech "členských států") nenašli dva rozhodčí, kteří by nebyli z hlavního města Moskvy.

Komise KHL samozřejmě celý incident pečlivě zkoumala. Dodatečně přidala 5+20 Višněvskému a Makarovovi, to je tak mimochodem, nezměnila stejný trest pro Semjonova (hit v rámci pravidel do hokeje asi nepatří). A Tonyho gól? Neplatí, ALE představitelé Komise SI MYSLÍ, že NEuznání gólu je v rozporu s duchem a podstatou hokeje a dojde ke ZMĚNĚ PRAVIDEL, aby se podobné situace neopakovaly.
Hned můžu spát klidněji, když vím, že jestli se za rok bude opět hrát klíčový první zápas série finále konference a padne stejný gól, tak ho uznají!
Nasrat.


Ano, je pravda, že SKA "měli" zápas vyhrát v základní hrací době, ale hokej se neptá. Nebýt toho, že každej zápas se dá otočit, takoví HCO by letos nedošli tam, kam došli. Ostatně, ony tři góly Dynama celý zápas spíš udělaly zajímavější, ačkoliv jsem tedy samozřejmě byla z každého víc a víc zoufalá. Jenže hokej je právě o tom napětí a emocích a přiznám se bez mučení, že mě zápas bavil celou dobu až do onoho sporného rozhodnutí.

Ale všechno zlé je pro něco dobré:
  • Fandové KHL se málokdy hádají, ale taky nehrozí, že by se na něčem shodli - tedy samozřejmě pokud předmětem diskuzí nejsou SKA. Úspěch je podplacený, neúspěch vítán a my fandové SKA jsme všichni zm*di, protože jak se opovažujeme teď brečet, když rozhodčí v jednom kuse pískaj pro nás?!
  • Pokus SKA opravdu podplácí trenéry, tenhle incident ukázal dost jasně, že asi něco dělají sakra špatně. (což se ostatně ukazovalo víceméně celou sezonu)
  • SKA předvedli, že to jde i bez drama a diplomaticky. Tady, samozřejmě mluvím o vedení, nikoliv o trenéru Říhovi, který samozřejmě řval jako lev. Ale řvala jsem i já u počítače a ochotně bych mu šla s tím řvaním pomoci.
  • Nejlepší medicínkou na nefér výsledky jsou čtyři výhry pro SKA. Let's do this!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.