Přišla jsem domů a zařvala:
VĚŘÍM, ŽE CHOMUTOV VYPADNE V SEMIFINÁLE!!
A teď už je neděle a já tady sedím, probírám se fotkama (to abych pak mohla udělat velkolepý článek pro nás všechny) a normálně jsem se nad tou krásnou na rovinu rozbrečela.
Je to fyzická bolest, ta neuvěřitelná hrdost, kterou pociťuju, když se nad tím zamyslím.
Ty bláho, hoši moji, jenom krůček od finále.
Ale i kdyby to nevyšlo (jakože ono to vyjít musí!), tak se na celé věci nic nemění - obrátit ze 3:0 na 3:3, sakra!
Není nic dokonalejšího než mít domácí tým, co chytí za srdíčko. Ukažte jim, chlapci!
pěkně napsané..plné pocitů.. ;) Nehorázně vám to přeju, paráda co předvedli! :))