Krása se skrývá uvnitř

12. února 2012 v 13:00 | Kví-Kví |  Scores!
Štefan Žigárdy sice náš stadionek zcela právem zkritizoval skrz naskrz, ale v jednom měl pravdu - v Olomouci si na hokej najdou cestu opravdoví fajnšmekři. Jen zapomněl zmínit, že to, co dělá tu ruiničku tím nejútulnějším místem hned po vyhřáté posteli, je právě tým, v jehož dresu chytá.
Jedno je jisté - kdo zašel na středeční zápas proti ústeckým Lvům, neprohloupil. Dozajista nejlepší zápas celé sezony.


Na led se mi (awwwww yes) vrátil Oldřich Horák. Tedy on vlastně hrál už v Chomutově, ale to jsem ho, samozřejmě, neviděla. A tak jsem seděla na tribuně, klepala se zimou a smála se na něj jako debil. Promiň, Oldo. Já nejsem psychopat, já jsem jenom tvůj velký fanda!
Ostatně, co se týče zápasu s Chomutovem, který našinec prohrál 2:0 - prý to byl dost dobrý a dost vyrovnaný hokej a nakonec rozhodl první vstřelený gól a brankář z KHL v bráně Pirátů. Proti Ústí jsem čekala přinejhorším rovnocenný výkon.

Proto mi docela solidně spadla čelist, když začala první třetina. Jestli HCO hrajou dobře (a oni hrajou), tak tohle bylo přímo fenomenální. Naprosto dokonalá a dechberoucí třetina. Nejvíc se mi do hlavy vryl moment, kdy kluci drželi Ústí v pásmu, jako by hráli přesilovku. Kouzelné, dokonalé a v tu chvíli mě napadlo, že kdyby chtěli, kdyby bylo trochu štěstí... tak to finále není ani náhodou žádná utopie.
Neustálý tlak domácích skončil gólem Lukáše Kucsery. O něco později Ústí málem oplatilo, když hned po buly jeden z útočníků vystřelil a trefil horní tyčku až to zacinkalo. Byla to rána jako z děla a mohla jít tak dva centimetry mimo.

Druhého gólu jsme se dočkali až po přestávce, kdy se Ústí podařilo dát dva rychlé góly během jedné minuty. Odpovídal Pavel Selingr a bylo vyrovnáno. Druhá třetina jako taková již nebyla stejný zázrak jako ta první, ale nedá se říct, že by hokej nebavil, to vůbec.

Třetí třetina měla tempo jako ta první, jen to bylo mnohem víc vyrovnané a nakonec to skončilo gólem Ústí. Doteď nechápu, jak to tam do té brány dostali. Naši samozřejmě dělali všechno možné i nemožné, aby to dotáhli, ale bohužel. Brankáře jsme odvolali a nakonec z toho byl gól do prázdné a výhra Lvů 4:2.

A myslím, že kdyby kluci bývali hodili normální děkovačku jako po výhře, tak by se ani nikdo nezlobil, protože byli vážně úžasní a jediné, co chybělo, bylo trochu potence štěstí v koncovce. Na gólové tutovky jsme totiž vyhráli tak 10:5 a na šance tak 20:8. Jó, holt když to nejde, tak to nejde. Ale jak říkám - ani jsme se moc nemohli zlobit. Bodů je sice škoda, protože jsme si je za ten výkon fakt zasloužili, ale těch 700+ zmrzlých diváků si rozhodně nemůže stěžovat na nudu.
A i když to normálně nedělám, musím pochválit Libora Kašíka, protože některé ty jeho zákroky byly vážně super.

No ale ale, moment ještě! Co jste taky mohli vidět, pokud jste byli dost všímaví, byl jeden malý a jeden velký útočník v ústeckém dresu. Ten malý je slovinský reprezentant Rok Pajič, kterého jsme při první návštěve jeho týmu zde neviděli kvůli jeho účasti na EHC nebo čem. Ten velký, to byl pro změnu francouzský reprezentant Sacha Treille, kterého jsme neviděli, protože tou dobou snad v Ústí ještě ani nehrál. Měly jsme z toho s Cestí velký svátek, protože obě tyhle mezinárodní hvězdičky máme rády.
V průběhu zápasu jsem Treilleho začala "nesnášet", protože byl prostě AŽ MOC DOBRÝ. Moc rychlý, moc zručný, moc velký, moc hrrr u mantinelu. Byla by to láska na první střídání, kdybych ho bývala neviděla hrát už dřív a nevěděla, že je ósom. Rok Pajič byl malý, rychlý, šikovný a zkrátka Rok. A tak. Mohli by sem jezdit častěji.

Příští středu dorazí Hradec Králové, dost možná i s Rostislavem Maroszem. To zas bude depre jak s Dominem.

Fotky tady a další se mi upravovat nechtělo :P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.