Velká radost a malá zklamání

17. listopadu 2011 v 22:34 | Kví-Kví |  Scores!
Ve stylu: Když už, tak už.
Aneb o tom, jak mě rozbrečel Svitov a jeho gang, a proč nedám dopustit na Arťuchina.


Začnu od Salavatu Julaev Ufa, a to z prostého důvodu, že po reprezentační pauze hráli již v úterý.
Nemilým překvapením v zápase s Nižněkamskem byla absence Alexe Radulova, který byl neschopen nastoupit poté, co ho údajně v zápase s Českem blbě trefil puk. Když k tomu přidáme nově příchozího Anttiho Pihlströma, vyjde nám pár přeházených lajn. Naivně jsem si myslela, že jen na chvíli.
Antti Pihlström je levé křídlo a na dres si vyvolil číslo 41. Antti Pihlström přišel proto, aby mi ani ne po měsíci pošlapal mé sny. Nikdy jsem Anttiho neměla ráda. Z první věty by zasvěcení mohli vypozorovat spojitost s Patrickem Thoresenem, který byl můj nepřítel číslo jedna, dokud neodešel do SKA. Důvod byl prostý - dělal levé křídlo Radulovovi, což je v mém dokonalém světě práce Olega Saprykina.
Long story short: Dneska jsem se podívala na soupisku a do očí se mi vysmívala lajna Pihlström - Zinověv - Radulov. Nutno ovšem podotknout, že tohle spojení nepřečkalo dvě třetiny a v té poslední se Antti odpravil na třetí lajnu, vedle - oh bože, neříkala jsem to?! - Sčastlivého. Ovšem tohle mi mou milovanou bromance neobnovilo, takže stále trucuju.

Nooo ale. Zatímco v úterý Ufa předvedla poměrně epický obrat zápasu, který prohrávala 3:0 a nakonec vyhrála po nájezdech, dneska to byla jiná písnička. Padlo po gólu na každé straně a ještě ani neuběhly dvě minuty. Do druhé třetiny šla Ufa s vedením 2:1. Pak už si Dynamo dělalo, co chtělo, a vyhrálo 7:3. Ještě lepší je, že druhá lajna Saprykin - Svitov - Mirnov byla u tří gólů, a nebyly to ty, které šly na vrub zeleným. FML
Oh ano, Alexandr Svitov, dokonalá zbraň na vhazování, s úspěšností kolem 60% a ještě lepší v play-off? Fear no more. Úterních 29,4% a dnešních 46,1% těžko zděsí jakéhokoli nepřítele. *hysterical sobbing*

Taky si říkám, proč proboha po třetím čtvrtém gólu trenéři nevystřídali v bráně Kolesnika. V úterý totiž zápas dochytal Davydov, byl to vůbec jeho první zápas v KHL a předvedl se parádně. Trestné střílení v provedení Soina vypadalo, že se ho Kolesnik ani nepokoušel vychytat. Na druhou stranu, s tím týmem, co hraje před ním, by se na to vykašlal asi každej.
Aby toho nebylo málo, Ersberg se asi jen tak nevrátí, protože má cosi natržené ve stehně. Fájn, kdo potřebuje dobrého brankáře?

. . .

SKA Petrohrad. Těšila jsem se na ně jak malá a měla jsem absťák. Takže když jsem se včera večír vrátila zcela utahaná z hokeje a stihla prodloužení, stáhla jsem si zápas a udržela se vzhůru až do dvou do rána, jenom abych viděla i zbytek. A stálo to za to. Teoreticky.
Mé trauma z Dinamo Riga mě s takovou nikdy neopustí. Nejsem schopná vybavit si zápas, který by SKA prostě zvládli. Jejich hra vypadala příšerně. Tak příšerně, že jsem chvílemi měla pocit, že jsem se vrátila v čase o rok zpátky a sleduju jednu z jejich epických proher, v bráně je Nabokov a Sýkora se za chvíli stane hlavním trenérem. Tak moc strašné to bylo.
Kirill Kolcov a jeho nervy mi začínají lézt na nervy. Být doktor, předepíšu mu sedativa a na vlastní náklady mu ten recept pošlu. No ale jak se na něj vlastně může člověk zlobit, když trenér, který má jít příkladem, dostane záchvat vzteku takový, že ho vyhodí ze zápasu?

Ztratili vedení 2:0, snížili na 4:3 a s minutou do konce bych bývala nevěřila, že to můžou zvládnout, když jsem viděla, jak se tam plácaj. Vrcholem všeho by - pro neznalého výsledku - byl Arťuchinův poněkud patetický pokus o založení útoku, během kterého třikrát ztratil puk ještě před tím, než vůbec přešel červenou čáru. Nicméně nějakým zázrakem byla právě tahle kuriózní ofenziva tím, co vedlo k vyrovnání na 4:4 s patnácti vteřinami do konce. A gól nedal nikdo jiný, než Jevgenij Arťuchin.
Let. Me. Flail. And. Die.
Ta gólová radost by asi byla ještě víc epická, kdyby na něj bývali neskočili Thoresen s Makarovem a neshodili jej na zem, přesto však bylo zcela úchvatné sledovat, jak zpod té hromádky Arty startuje s tím největším úsměvem, udělá to svoje wooo! (které mě tolikrát zabilo v Přerově a pokaždé pak, když si vzpomenu) a jede ke střídačce radovat se s ostatními.
Poprvé po necelém měsíci se mi nezdálo o tom, jak Arty dává gól. Nemuselo :)

Takže když nám Arťuchin vyhrál bodík, bylo na čase vzít si v prodloužení i ten druhý a vyjít z toho urputného boje jako vítězové. Jenže to by nesměl být v týmu nějaký Kolcov, co prostě musí zafaulovat ve hře čtyři na čtyři. Ta trojka na ledě neměla nejmenší šanci po prohraném vhazování a perfektní střele od modré.
Nemám ráda zápasy s Rigou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.