A proto nemůžeme mít hezké věci!

3. listopadu 2011 v 22:40 | Kví-Kví |  FOTOREPORT
Upřímně jsem čekala větší návštěvu, protože na domácí led poprvé přijeli Rebelové z Havlíčkova Brodu, kteří měli na svědomí loňské - poněkud šokující - vypadnutí HC Olomouc hned v prvním kole play-off. Nakonec přišlo, pokud se nemýlím, 1175 lidí, což je v mezích průměru. Uvidíme, co s číslama udělá první Ústí...
Ale tenhle zápas měl hodně poprvé a pár naposled, pak mám ještě pár dalších věcí na srdci a k tomu se mi včera extrémně vydařily fotky.


Těšila jsem se jak malá celý týden, protože:
  1. Za Rebely hraje Jarda Koma a Petr Polodna
  2. V pondělí mi volali, že přišel dres a já si ho měla vyzvednout
  3. Protože hokej
Začnu 2. bodem - ten dres je parádní. Skvěle mi padne, je to originál (takže by se klidně moh oblíct na zápas) a především - Bartoň, číslo 81. Když už jsem tedy u Jakuba Bartoně, tak se na mě zase při rozbruslení zubil, když si všiml, že ho fotím :D :D Až si na něj jednou po tréninku počíhám, aby mi ten dres podepsal, tak z něj nejspíš někam spadnu. Báro, jsi hvězda.

Jakub Bartoň

Zápas byl taková elitní plácaná. Vyloučení bylo jako máku - 10 + 5 + 20 pro HCO a 12 + 10 pro Rebely. Rozhodčí zápas mírně nezvládli, mám vyfocené asi tři (!!) fauly na naše hráče, co se vůbec neodpískaly. A Rebelové si jeli pro Oscara, někteří to tam fakt přeháněli. Anyway, naši kluci inkasovali při dvojnásobném oslabení hned v úvodů a to bylo všechno. Naopak využili dvě přesilovky.
Ani Koma ani Polodna naštěstí nic nepředvedli, ačkoliv Polodna se pěkně vracel do obrany a ve mně by se krve nedořezal kdykoli, když Koma dostal puk na modré. Ostatně ty jeho přesné projektily byly to, co jsme na něm všichni měli nejradši.


Nicméně! Člověku úplně padá čelist, když vidí, jak ti naši hoši krásně kombinují, což vedlo i k prvnímu přesilovkovému gólu Radima Kucharczyka. Radim válí. Radim je ósom. Pravděpodobně to ví. Další gól vsítil Milan Ministr. Ah. Ministr po operaci kolene straaaašně dlouho nehrál a nastoupil teprve k minulému utkání v Benátkách. Vlastně to byla jeho letošní premiéra doma a hned ji takhle gólově ozdobil. Moc pěkné.
Do sestavy se po zranění (zlomená čelist) vrátil i Martin Janáček, který v obranném páru doplnil Oldu Horáka. I když ke konci už tam ta obrana skákala tak všelijak. Což mělo za následek, že v jednu chvíli tam společně byli právě Horák a Bartoň a já měla na tribuně záchvat hysterie, protože gaaaah, tihle dva :D

Radim Kucharczyk

Oh mimochodem, těch 5+20 pro našinec bylo pro Jiřího Řípu, který to vyfasoval za "úder do oblasti hlavy a krku". Který jsem tam neviděla. Hráč se prostě dostal mezi Řípu a ještě někoho našeho a najednou byl na zemi, nikdo na nikoho nenajížděl ani nic. Je pravda, že jsem tomu moc pozornost nevěnovala, puk byl v tu chvíli jinde, ale soupeř ani nevypadal nějak otřesenej nebo tak... No co už.
Na 3:1 zvyšoval při další přesilovce Michal Pšurný. Byl to jeho první gól doma - vlastně první "oficiální" domácí gól a já měla strašnou radost, protože Pšurný se rychle stal mým nejoblíbenějším útočníkem. Má jedenáct bodů za tři góly a osm asistencí a není se moc čemu divit - ty jeho přihrávky jsou parádní, ještě kdyby tak spoluhráči v koncovce vypadali tak dobře :D
Pro Michala to byl první gól doma a pro mě první gól, který se mi kdy povedlo vyfotit. Rozklikněte si to do nového okna, ať to máte ve velkém.

Gól Pšurného

Fanoušci se "předvedli" neustálým vyřváváním všeho možného od celkem zaslouženého "cirkus Rebel" až po oblíbené "XY je buzerant", které kdysi patřilo zásadně jen a pouze Radku Dudovi. Kdo byl ten "šťastný" tentokrát, to fakt netuším. Po zápase byl člověk rád, že se vyhnul podnapilým expertům, kteří ani nestáli rovně - myslím se nepletu, když říkám, že nejspíš ani nevěděli, kolik bylo výsledné skóre. A pak se lidi diví, proč na hokej nechodí mladí a rodiny a blá - kdo by tam proboha lezl, pokud fakt nemá rád hokej?
Děkovačka a objímačka byly roztomilé jako dycky, hlavně Jarda Koma se tam se všema objímal a tak, bylo to hezké. A nakonec nás Libor Kašík všechny postřílel hokejkou. Zbytek fotek tady.

Libor Kašík

In other news, hecla jsem se, pořádně všechno promyslela a nakonec jsem den před zápasem napsala do jednoho nejmenovaného sportovního zpravodajství, jestli by neměli zájem o mé fotky, s tím že bych třeba i psala reportáže ze zápasů. A zájem by měli, a s tím psaním by to neskončilo jenom u reportáží. Zítra bych ohledně toho měla mít schůzku (pokud ovšem definitivně nepřijdu o hlas) a uvidím, co a jak. Nechci co nějak zakřiknout, nakonec to vůbec nemusí vyjít, ale už to, že jsem se odhodlala a oni projevili zájem, je pro mě velká motivace v tomhle všem.

A víte co? EHT budou zase v Brně! Takže možná... možná než tam v dubnu opět vyrazím, zveřejním článek ze starého blogu, který shrnul mé zážitky z té letošní akce a možná... já vám ani nevím.
Hned mě napadlo, že je to další šance KONEČNĚ potkal Olega Saprykina a fatálně se před ním ztrapnit (viz ten článek za pár měsíců, hehe). A nebo třeba Sanju Svitova (všechno nej, velkej!). Nebo Sašu Radulova už konečně! Znova vidět Artyho! Morozova! Perssona! Komarova! Kapanena!
Vzápětí mě napadlo, jak šíleně mě nasrali místní fans, když došlo na soupeře - jak neuvěřitelně sprostě se chovali.
A nakonec jsem si řekla, že to je fuk, další super šance vidět super hokej a já se můžu jenom smát nějakým ignorantům, kteří nevidí dál než na trestnou lavici a svou averzi vůči dávno padlému režimu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor | Web | 6. listopadu 2011 v 11:48 | Reagovat

Jo, motivaci člověk potřebuje. I kdyby si měl najít i tu sebemenší maličkost.
Mm, Kucharczyk vypadá vskutku sympaticky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.