Moralisti

11. září 2011 v 15:21 | Kví-Kví
Článek pro všechny ti lidi, co píšou ty strašně filosofické články plné cynismu a moralistických keců.
Aneb: Moje nesouvislá úvaha.


Zemřelo 43 lidí. Shodou okolností mezi nimi byl celý hokejový tým Lokomotiv Jaroslavl z KHL. Banda mladých kluků a chlapů v nejlepších letech, kteří náhodou byli známí. O kterých lidi věděli často víc, než o vlastních sousedech - znali jména jejich dětí, jejich koníčky, detaily z jejich života, o které se tihle lidi podělili vlastně úplně stejně, jako když vy napíšete nový status na facebook. Jenom se zkrátka o tenhle jejich "nový status" zajímalo víc lidí.

Mentalita hokejového fanouška je poměrně specifická. Je to jen můj názor, ale častokrát mi byl potvrzen i nehokejovými lidmi. Jsme prostě "divní". Jsme rodina, i když to třeba zní dost pateticky. Ztráta hokejisty je pro mě jako ztráta příbuzného. Je to o to horší, že mezi těmi lidmi byl i můj nejoblíbenější - člověk, ke kterému jsem svým způsobem vzhlížela. Nevidím nejmenší důvod, proč bych se měla nějak "krotit", když mě to celé skutečně zasáhlo. Šla jsem do školy v dresu a zapálila svíčku u stadionu a na náměstí. Ať mi nikdo netvrdí, že to, co mám na sobě nebo těch pár svíček pod orlojem někomu tak strašně zavazí v normálním žití.

Chápu, že lidi, které hokej nezajímá, už celá situace poměrně otravuje. Jenže těžko je to vina lidí, jako jsem já - nesedím v redakci žádné televize nebo internetového zpravodajství. Jediné, co mám, je blog a twitter, kam, aspoň pokud je mi známo, můžu psát, co chci, a nikdo ode mě žádnou objektivitu nečeká a nikdo mě za to ani neplatí. Česká média vždycky všechno s velkou oblibou rozpitvávají do detailů, bez ohledu na jakoukoli úctu k lidem, kterých se to týká. Jeden by si myslel, že už si národ zvykl.
Je mi vytýkáno, že oplakávám hokejisty, ale nevzpomenu si na jiné lidi, co ten den zemřeli. Ale ruku na srdce, vy ano? Ono je strašně hezký mávat takovýma příkladama, když se nimi člověk sám neřídí, že? Kdybych měla smutnit i za lidmi, o kterých nevím ani ň, tak se zblázním. Samozřejmě, že je mi to líto, když se dozvím o další oběti nějaké nehody nebo teroristického útoku, ale pud sebezáchovy mě nutí to vytlačit do pozadí.

Fascinuje mě, jak se někdo opovažuje vytáhnout v souvislosti s celou tragédií u Jaroslavle například vojáky v cizině. Pokud vím, lidi v tom letadle neměli ve smlouvách, že pojedou do ciziny a budou se účastnit ozbrojeného konfliktu, kde s velkou pravděpodobností můžou přijít o život. Je to prostě jako srovnávat jabka s hruškami.

Dalším oblíbeným "mávátkem" různých moralistů je pak politická situace. Národ se "pateticky hroutí nad smrtí celebrit, místo aby se zamýšlel nad politikou, životní úrovní a bezpečností na ulicích". Když bych to vzala čistě teoreticky - je mi 17, nemám právo volit, a tedy nic v tomhle směru neovlivním. Kdybych to vzala prakticky - česká politika je bordel, falšovanými volbami počínaje a falšovaným hlasováním konče. Životní úroveň mě, zcela sobecky, zajímá jen, když jde o mou rodinu a mé blízké. A nejsem policista, abych hlídala, jestli za rohem někoho neokrádají. Jistě, tyhle věci mě trápí, ale co s nimi zmůžu? Za rok půjdu hodit svůj hlas do volební urny a tím víceméně vyčerpám většinu svých zákonných možností v tomhle směru.
A jestli ještě jednou uslyším "opíjení davů ve stylu chléb a hry", tak za sebe asi neručím. Nikdo tu nikoho nenutí dívat se na sport, nebo snad ano? V televizi je dost programů pro všechny, kdybych to vzala takhle jednoduše.

A tak vás prosím, dámy a pánové nad věcí, nechte lidi jako jsem já být. Nikdo z nás se neprosil být každej den ve večerních zprávách, když jsme "potichu truchlili" (oblíbené spojení), zatímco jsme zapalovali tu jednu svíčku. To, že z nás média udělala hysterické magory, není naše chyba. Taky bychom byli všichni radši, kdyby se to už pro jednou vyřešilo - a nebo ještě lépe - vůbec nestalo.
Nemyslete si, párkrát mě za posledních pár dní napadlo, že by mi bylo líp, kdybych hokej nikdy nenašla. Kdybych nevěděla spoustu drobností o velké části z těch 43 lidí. Kdybych náhodou nenarazila na svatební fotky jedné z letušek pár týdnů zpátky a s hrůzou pak neviděla její obličej mezi oběťmi.

Poslední dobou mi nic nedává smysl.
Budete mi, kluci ušatí, chybět. A nejenom v hokeji.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bliss | Web | 12. září 2011 v 17:23 | Reagovat

Krásný článek.
Já naprosto chápu tvůj žal, protože vím, že hokejem žiješ. I mnou to hnulo, i když asi (určitě) ne tolik jako tebou, anžto hokejem nežiju. Nicméně když jsem včera ve zprávách viděla pár záběrů z "truchlení na Staroměstkém náměstí", nemohla jsem zabránit tomu, aby se mi nerozklepala brada a následně se nevyřinulo i pár slz. Ne snad proto, že to byli hokejisti. Ale proto, že zemřeli tři lidi (ano, já vím, ve skutečnosti jich bylo 43, ale o těch zbývajících čtyřiceti nevím absolutně nic), tudíž to ovlivnilo životy mnoha desítkám lidí. Tím myslím jejich rodiče, sourozence, partnerky, děti, kamarády... A když jsem si to takhle představila, jak jim asi tak teď je, najednou jsem zjistila, že mi po tváři tečou slzy. Je mi úplně jedno, jestli někdo truchlí jeden den a druhej už se baví, jako by se nic nestalo, a jinej je z toho smutnej třeba celej měsíc. Každej to prostě vezme jinak. Jak už jsem napsala o něco výš - tebe a tvé smutnění chápu, protože samá mám kamarádku, která hokejem taky dost žije, navíc se dokonce osobně setkala s Markem, ale co mě teda docela udivilo bylo zjištění na různých internetových diskusí, že v ten osudný den a ještě tak dva dny na to všichni truchlili, a kdo netruchlil, na toho se div nesesypali. A teď je to právě naopak. Všichni skoro nadávají tomu, kdo se ještě OPOVAŽUJE smutnit. Je přece snad každýho věc, jak to cítí. Ale tady se ukazuje, jak je náš národ jedno blbý stádo ovcí. Aspoň mně to tak přijde.

2 Kví-Kví | Web | 12. září 2011 v 18:58 | Reagovat

[1]: Děkuji, od tebe pochvala vždycky potěší dvojnásob :)
Jen tak pro zajímavost - původním podtitulkem bylo "Lidi vždycky byli a budou stádo", takže asi tak.

3 Morfínová | Web | 12. září 2011 v 20:00 | Reagovat

Pěkně si to vystihla.
Taky nechápu jak někdo může tohle srovnávat s vojáky v Afgánistánu, kteří tam jdou víceméně dobrovolně nebo s ještě víc patetickým 'a co děti v Africe?'

Na druhou stranu narozdíl od tebe existuje v ČR strašná spousta lidí, které hokej absolutně nezajímá, ale najednou dělají děsné hérečky, jak je těch TŘÍ hokejistů škoda a zakládají jim pitomé truchlící skupiny na facebooku a vyhlašují den černé barvy a minutu ticha a jiné hovadilosti. A tam se pak právě připojují typicky stádoidní Češi. Jenže je smutný, že lidi prostě nerozlišujou mezi těmahle lidma a lidma, které ten hokej opravdu baví a zajímá.
A upřímně, já bych taky brečela jak želva kdyby mi zemřela moje oblíbená skupina a brečela bych klidně měsíc. Protože na to mám nárok.

Jo a chtěla bych vidět ty lidi, co každej večer truchlí za všechny 'nespravedlivě' mrtvý lidi na celým světě.

4 Kví-Kví | Web | 12. září 2011 v 20:58 | Reagovat

[3]: Jako samozřejmě, tady ti straně "in lidi", co řvou jenom, aby řvali, to je druhá věc... ale zase je to podle mě produkt mediální manipulace, kdyby se z toho nedělala taková obří bublina, tak se ani neobtěžujou. Já to prostě jenom pojala ze svého pohledu někoho, koho to opravdu zasáhlo z mnoha různých důvodů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.