Spokojený majitel

25. července 2011 v 14:55 | Kví-Kví |  Scores!
Jsem já!


Blbě se mi vstává v šest ráno, obzvlášť, když usnu ve dvě ráno (nedobrovolně, šla jsem spát v devět) a hlava mě bolí jak čert. V takových případech je víc než jindy důležitá motivace. Ta moje byla nějakých 25 kiláků daleko, v Přerově.

Jsem opravdu vděčná svému tátovi, že mi celej rok dělá řídiče a že i tentokrát to tak bylo. Na místě jsme byli přesně na osm, kdy měli otvírat, přestože jsme stáli v koloně. Jenže jsme dorazili a na vyhlédnutém prodejním místě byl nalepen papír, že "v době prázdnin od devíti", což byla podpásovka (na netu o tom nebylo ani bů). Zachovala jsem klid a vyrazila směr TipSport, kde ale otvírali až 9:30 a paní tam nám řekla, že o žádném prodeji nic neví. No prosím, největší událost, co tohle městečko potkala od doby, kdy vymřeli mamuti, a oni tak!

Tak jsme se vrátili na původní pozici, kde již stál nějaký pán. 8:10. Fronta? Challenge? Accepted! Dostala jsem latté jako cenu útěchy a stáli jsme ve frontě o třech lidech. Za chvíli u nás zakempili další dva zákazníci a začali pomlouvat Artyho. Mají větší než velké štěstí, že neumím vraždit pohledem. Začalo pršet a já si spálila jazyk tou horkou kávou. 8:30. Pán se ukázal jako celkem hovorný. Nebo se spíš vyžíval v komentování čehokoli, co jsem řekla. Kupodivu mi to bylo celkem jedno. Ohlédla jsem se dozadu a byla v šoku, fronta měla dobrých 25 metrů. Zaslechla jsem něco o "mistři ligy proti těm Rusákům" a zakřípala zubama.

8:43, dveře konečně cvakly a otevřely se. Majitel nás navigoval až do zadní části prodejny, kde stál nenápadný malý stoleček a u něj nenápadná malá paní. Za ní ležel poklad. Pán přede mnou koupil čtyři kousky, já dva a jala jsem se prodírat k východu. Ona se totiž celá ta fronta nahrnula dovnitř. Smála jsem se jako blázen. 8:44.

A o čem že to tady tak sáhodlouze píšu?
Tak prosím, to je můj nadšený výraz částečně skrytý za dvěma lístky na SKA Petrohrad proti nějakýmu Třinci, co nikoho nezajímá, tak. Možná by zajímal, kdybych je neviděla ve čtvrtek proti našim.

Nebýt horečky a slabých nervů, možná bych si bývala vyškemrala i cestu ke stadionu, abych obhlédla terén. Jenže se svým štěstím bych na někoho natrefila a propadla v hysterický smích, pověsila se jim na nohavici a nepustila. Jako by úplně nestačilo, že je hnusně a prší, chudáci by se bývali nachladili a umřeli, kdyby nebyli z Ruska/Norska/Švédska či z Česka a tudíž zvyklý na takový nečas.

PS: Může mi proboha někdo říct, kde je Olí? D:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hjůbí | Web | 26. července 2011 v 15:55 | Reagovat

S tím spaním to znám. Šla jsem spát v deset, pak mě zdržela segra a usnula jsem ve dvanáct :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.